Úloha pivovarských kvasnic v procesu výroby piva spočívá v tom, že přeměňují některé druhy cukrů, jako je maltóza, sacharóza a rafinóza, které jsou obsaženy v mladině na etanol a oxid uhličitý. Při kvašení
se v menším množství objevují také vedlejší produkty jako estery a vyšší alkoholy, jež jsou u některých typů piv žádoucí (Weizen, Ale) a u některých naopak nikoliv. Alkohol tedy vzniká právě díky kvasnicím.
Při výrobě piva se uplatňují dva kmeny kvasnic Sacharomyces, přičemž kmen pro svrchní kvašení je nazýván Sacharomyces cervisiae a kmen pro spodní kvašení Sacharomyces carlsbergensis. Hlavní rozdíl těchto dvou příbuzných kmenů kvasnic spočívá hlavně v tom, při jaké teplotě pracují.
Kvasnice pro svrchní kvašení optimálně pracují při teplotě 15 – 25 ⁰C, kdy při této vyšší teplotě vznikají navíc i výše zmíněné vonné látky (estery). To je důvod ovocného aroma svrchně kvašených piv. Pro kvasnice jež slouží ke spodnímu kvašení je optimální teplota 8 – 12 ⁰C. Při tomto způsobu kvašení nevznikají aromatické estery a výsledné pivo tak má primárně chmelovou a sladovou chuť a vůni.
Druhotné kvašení pak v menší míře může pokračovat i při teplotách blížících se bodu mrazu a může tak dojít k hlubokému prokvašení, když už pivo „leží“. Při procesu druhotného kvašení už vzniká minimum alkoholu, avšak pivo se přirozeně sytí oxidem uhličitým a získává větší říz. Tento proces trvá v řádu týdnů a kvasnice pomalu pracují, dokud nespotřebují všechen cukr. Někdy se rovněž využívá také kombinace obou druhů kvašení, kdy hlavní kvašení probíhá za vyšších teplot a následně jsou pak přidány kvasnice pro spodní kvašení a pivo se dokvašuje za nižších teplot.
Dalším způsobem kvašení je takzvané spontánní kvašení, používané zejména u belgických piv Lambic. Při tomto typu kvašení se používají divoké kvasnice a bakterie, tedy ty, které se přirozeně vyskytují ve vzduchu. Některé pivovary si bedlivě střeží své vyšlechtěné varianty kvasnic před konkurencí.